Obrázky

Stará a nová řemesla – diskuze k výstavě Ignorance

Dne 13. ledna 2016 se v prostorách centra pro kulturu a vzdělání Ex Post v Praze 1 uskutečnila komentovaná prohlídka výstavy Ignorance spojená s neformální diskuzí na téma „stará a nová řemesla“. 

Diskuzi zahájil Pavel Sedlák, zástupce Banky řemesel (dříve programový ředitel CIANT a festivalu Signal) a ve své prezentaci představil cíle projektu Banka řemesel, která má pod heslem „Tradice zakládá budoucnost. Dobré tradice mají skvělou budoucnost – pouze pokud jsou rozvíjeny s citem pro současnost“ za cíl vybudování platformy pro rozvoj a oživení tradičních řemesel a jejich propojení s novými kreativními odvětvími.
Projekt založila rozvíjí sklářka Gizela Šabóková.

Následná diskuze se zaměřila nejvíce na hledání způsobů financování tohoto a podobných projektů a cesty k propojení generací zkušených mistrů řemesel s mladými umělci a řemeslníky.

Ignorance — výstava Prokopa Bartoníčka a Benjamina Mause zahájena

Po letité spolupráci, vzájemném vlivu i společných studiích, Prokop Bartoníček (Praha) a Benjamin Maus (Berlin) připravili svoji první společnou výstavu.
Expozici s názvem Ignorance dominuje komplexní mechanismus velkých rozměrů – Jller.
Robotizované dílo doplňují samostatné výstupy obou autorů. Výstavu obohatí doprovodný program v podobě diskuzí a komentovaných prohlídek.

    Ignorance reaguje na současné trendy masové výroby – rychlost, efektivita, nízká cena. Tyto zdánlivé výhody mají pochopitelně vliv na ekologii, autory však ale nejvíce zajímá dopad na kulturu – tedy vytrácení se znalostí, např. zapomínání původních výrobních postupů a řemesla. Hon za nízkou výrobní cenou se podílí na vytrácení schopnosti manuálně pracovat a spolupracovat – vytvářet hodnoty. Tyto tendence mají svůj zásadní podíl na míře “ignorantství” a nezájmu jednotlivců o své okolí a jeho rozvoj.

    Trvání výstavy: 9.12. – 20.12. mimo pondělky
    Otevírací doba: 15–19h
    Ex Post – aula – 22presents showroom
    Příčná 1, Praha 1

    Projekt vzniká za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
    Realizační team: Benjamin Maus, Prokop Bartoníček, Tomislav Arnaoudov, Pavol Rusnak. Technické řešení vzniká v zázemí studií pebe/lab (Praha) a FELD (Berlin).

    Fotografie výstavy Michala Cimali – Ecstasy v Trafo Gallery

    Michal Cimala představuje cyklus 60ti soch malých formátů, na kterém pracoval poslední dva roky. V Praze jej vystaví po říjnové předpremiéře v NYC.

      V posledních několika letech se Michal Cimala věnoval zejména malbě, kterou kombinoval s koláží, experimentoval s nalepováním různých materiálů a předmětů na povrch obrazu. Pro někoho mohla být tato malířská perioda v Cimalově díle překvapením, mimo jiné i proto, že v předcházejících letech se na výstavách představil především jako sochař; respektive jako autor neobvyklých objektů, v nichž často spojoval nalezené předměty s vlastními vymodelovanými tvary.

      Již na výstavě Kurta Konráda 1 (Brusel 2014) se poprvé objevila busta Hyperlobotomie – Messerschmidt, dílo ze kterého následně vykrystalizovalo klíčové téma výstavy Extáze, která je opět sochařská. Efekt, kterého Cimala dosáhl rozřezáním sádrového odlitku busty rakouského sochaře 18. století Franze Xavera Messerschmidta, jej dovedl až k modelování vlastních hlav, jež následně rozřezal či jinak zdeformoval. Messerschmidt však nebyl jedinou inspirací, kterou v nových plastikách Michala Cimaly nalézáme. Vývojovou linku bychom mohli vést až k římským patricijským portrétům, které byly často výrazně naturalistické a v některých ohledech se mohly blížit karikatuře. Známé jsou i karikované tváře na studijních kresbách Leonarda da Vinciho či obrazech Giuseppa Arcimbolda. Některé z nových plastik mohou připomenout i kubistická díla Otto Gutfreunda, především potrét Viky z roku 1912.

      Pouhé rozřezání a následné znovusestavení však znamenalo jen jednu z možností, které téma busty pro Michala Cimalu otevřelo. Ještě častěji pracoval s motivem plastového sáčku, který je tesně přitažen k tváři a vytváří tak efekt jakési roušky, která pouze naznačuje rysy tváře, ale skrývá její pravou identitu. I v tomto ohledu bychom nalezli řadu odkazů k dějinám umění. Motiv tváře zakryté rouškou či závojem byl mezi sochaři tradičně jedním z významných témat, jehož zpracování ukazovalo umělcovo mistrovství. Často citovaným příkladem bývá plastika Giuseppa Sanmartiniho Zahalený Kristus z roku 1753. Stejně tak mohou divákovi připomenout voskové plastiky italského sochařa Medarda Rossa, například busta Ecce Puer z roku 1906. Tajemství, které se skrývá pod rouškou, je však v Cimalově interpretaci temné a zraňující, často přímo odkazuje k fetišistické sexualitě, například v dílech Actress of David Lynch nebo Blind Terrorist. Odkaz k Lynchovi není náhodný, jeho poetika a imaginace Cimalu poutá již od 90. let. Možná právě odsud vzešel i motiv masky a její postupné přeměny. Mutace do neidentifikovatelných tvarů, které z hlav chaoticky vyrůstají, či do nich naopak vrůstají, působí překvapivě harmonicky. Jen málo hlav má silně expresivní výraz, spíše z nich vyzařuje soustředěný klid. V celku, bez zjevného řádu poskládané na sochařském regálu, působí plastiky téměř jako „terakotová armáda“ paralelní současnosti či daleké budoucnosti. Každý jednotlivý charakter má svůj příběh, hraje konkrétní roli v komplikované hře.

      Stejně jako jsou pro Cimalu důležité pokusy s formou, jsou významné i experimenty s materiály, do kterých jsou vymodelované plastiky odlity. Od patinované sádry přes bronz, hliník, keramiku a transparentní plasty, po měď či terakotu. V jednom díle se často setkávají i různé materiály, v některých případech se jedná o již existující výrobky, například hard disc nebo nabíječka. V některých případech reprodukce děl zkreslují jejich reálný formát. Busty, jako například Cyberpunk philosopher nebo Musician, se zdají být větší, než ve skutečnosti jsou. V tomto směru, tedy ve hře s formáty, možná může pokračovat Cimalovo další zkoumání. Zdá se, že Cimalův návrat k soše bude trvalejšího charakteru a že je opět na počátku dlouhé a rozmanité tvůrčí cesty, cesty, jejíž slepé uličky či cíle nemá smysl předjímat.

      Otto M. Urban, říjen 2015

      Fotografie z vernisáže 22presents: Jakub Roztočil – XYT

      OAuthException: (#10) This endpoint requires the 'manage_pages' permission or the 'Page Public Content Access' feature. Refer to https://developers.facebook.com/docs/apps/review/login-permissions#manage-pages and https://developers.facebook.com/docs/apps/review/feature#reference-PAGES_ACCESS for details.

      Expozice s pracovním názvem XYT Jakuba Roztočila zahájila vystavní aktivity 22presents, i celého centra Ex Post. Autor představil nástroj a jeho proces, ale i výsledky svého několikaletého působení propojující malbu a kinetické umění.
      V dnešní době, kdy jedním ze základních postupů digitálně-vizuálních oborů je generativní design, řada tvůrců a jedním z nich je i Roztočil, se vydává k experimentu s fyzickým pohybem vlastních strojů (x, y) v daném čase (t). V případě Roztočila se jedná o postupně nanášené vrstvy barev na rotující plátna vlastnoručně sestrojeným mechanismem.
      K vidění bylo několik obrazů velkých rozměrů, ale i samotný nástroj – mechanismus, který po dobu trvání výstavy za přítomnosti autora vytvoří nové dílo.

      foto: Anna Pleslová

      [Facebook album]