Očima Kamila Nábělka: Speed Art dating – Rok projektu

Kamil Nábělek při závěrečném slovu na akci 21.3. 2019.

Setkání se zúčastnilo osm umělců: Vladimír Brož aka Vladimir 518, Christophe Gilland, Barbora Chlastáková, Markéta Kolářová, Ondřej Petrlík, Tomáš Roubal, Ludmila Smejkalová a Barbora Valášková.

Na Speed Art Datingu je zajímavé, že funguje na více úrovních: jako „praktické“ setkání umělců a zájemců o umění, jako aktuální výstava a též ve svém konkrétním průběhu i jako svého druhu performance.

Otevřenost a proměnlivost, jistá nevypočítatelnost a improvizace, která je této formě setkání vlastní, je zároveň kontrolována a usměrňována jasně nastaveným formátem. Ve svém souhrnu vede nakonec ke strukturovanému tvaru a shrnutelnému výsledku.

Faktický výstup může mít pro každého ze zúčastněných trochu jinou podobu. Myslím však, že ve všech jednotlivých případech jsou vybraní umělci i jejich „protistrany“: galeristé, teoretikové, sběratelé atp. schopni určit nebo pocítit konkrétní výsledek. V rámci společného setkání mohou v různých podobách a na základě různých reakcí hlouběji nahlédnout představená díla. Byť se někdy jedná jen o drobné pootočení fazety základního náhledu, nakonec se může objevit i jejich další dříve neviděná rovina. Jisté opakované ujasňování vlastní pozice, jež se děje ve vícerém představování a vysvětlování vlastního názoru může vést ke zpřesnění a určitějšímu pohledu na věc.

Kamil Nábělek u svého stolu s Vladimírem Brožem (aka Vladimir 518) a Václavem Dejčmarem.

Vlastním jádrem akce je setkání umělců a sběratelů. Některá díla nacházejí své kupce přímo daný večer, u jiných se otevírá jednání, v mnoha případech může z tohoto místa vyrůstat dlouhodobější zájem. Podstatné je, aby v delším časovém horizontu došlo díky tomuto pravidelnému setkávání k ustanovení určitého trvaleji fungujícího „prostředí“ v němž se navázané kontakty mohou rozvíjet a dlouhodobě formovat.

I když základní princip, který spoluurčuje konkrétní podobu daného souboru vystavených děl, je dán „zvenku“, je podmíněn přihláškami, které přicházejí od zájemců, další kolo vnitřního výběru uměleckých osobností, jejich portfolií a konkrétních děl, posouvá kolekci vybíraných děl nakonec k formátu svébytné výstavy. V případě březnového setkání se konečný výběr uměleckých děl i jejich uspořádání uskupilo do vrstevnatého a provázaného celku. Byť celkový formát akce směřuje k rozrůzňování, k zastoupení jednotlivých umělců a jejich děl, konečná prezentace se díky své vyváženosti nezměnila v heterogenní směs izolovaných přístupů a výrazových forem.

U stolu arch. Petra Koláře.

Ze samotné struktury celé akce je jasné, že je ji dán galerijně-sběratelský rámec, jenž určuje nejen výběr, ale nakonec i působení jednotlivých děl. Ať už si toho všímáme či nikoli, existuje drobný, ale zřetelný rozdíl v tom, prohlížíme-li si dílo na kurátorsky koncipované výstavě, jež je svého druhu reflexivně kritickým žánrem a na výstavě, na níž jsou díla takříkajíc „volná“. V tomto momentu vystupuje totiž jistá unikavá prchavost díla. Dílo se vydává potenciálně na cestu, v každém okamžiku může změnit svého majitele. Právě nyní vystupuje jasněji jeho konkrétní jedinečná kvalita, určující jeho další pohyb, změnu jeho majitele i hodnotu vyjádřenou cenou. Toto drobné chvění děl, jež si hledají někoho, kdo s nimi bude prodlévat, kdo bude žít s nimi a možná i podle nich, má v sobě skutečně až něco erotického. Znovu tu vystupuje onen moment schůzky, kdy v prvních momentech ihned cítíme, že z prvotního okouzlení vskutku může vzniknout trvalý a pevný vztah.  

To je nejspíše asi i ono skryté kouzlo určující atmosféru celé akce. Ono kouzlo, které by vůbec nemohlo vniknout bez vzájemně otevřeného setkání a bez vědomí, že toto setkání je jedinečné v prchavém, ale intenzivním časovém okamžiku…

Proto myslím, že březnový Speed Art Dating bylo skutečné reálně živé setkání mezi díly, umělci a jejich „partnery“.

Tomáš Petrlík s Karelm Oujezdským z ČR Vltava.

Kamil Nábělek o Speed Art Dating

Kamil Nábělek s Alešem Brázdilem u děl Martina Salajky a Petra Bařinky

Dvě setkání se Speed Art Datingem – dvě vlny v proudu spontánní energie

Dosud jsem měl příležitost dvakrát se zúčastnit setkání s umělci v galerii Ex Post, které se odehrávalo ve formátu Speed Art Datingu – rychlého představení a prezentace vybraných autorů. První proběhlo 10. 10. a byli na něm zastoupeni Petr Bařinka, Juliana Höschlová, Lukáš Kalivoda, Jan Mráz, Eva Růžičková, Jakub Tytykalo a Jan Vytiska, druhé se odehrálo 9. 1. za účasti Markéty Bábkové, Petra Bařinky, Aleše Brázdila, Petra Grubera, Davida Kolovratníka, Laury Limbourg, Martina Salajky, Milana Sodomy a Jana Soumara. Již na tomto základě lze zformovat několik postřehů i obecnější závěrů.

Umělci se vždy setkávali a jednali se sběrateli, galeristy, investory, komunikovali také s teoretiky a v různých dobově proměnlivých formách i se zástupci médií. Setkávání a jednání probíhají neustále, dochází k nim při různých příležitostech, mají mnohé formy a sledují různé strategie. Tato rozrůzněná a mnohotvárná situace však může být uchopena též jako téma, může se stát předmětem takřka metodického zájmu a může být rozvinuta se záměrem zvýšit její informační a praktický potenciál. Tímto prizmatem bychom se mohli dívat na Speed Art Dating – setkání, v němž se cení schopnost prezentace, komunikace a správné reakce.

Vybraní umělci se představují sběratelům, teoretikům, novinářům a dalším zainteresovaným zájemcům, mají sedm minut na to, aby přiblížili sebe i svoji tvorbu. Jejich představení má formu profesionální prezentace, zároveň je však i jistou performativní situací. Akce spontánní a otevřená, zároveň však akce, jež by měla vést k soustředěnému jednání. Speed Art Dating je formát, v němž se obvyklý vernisážový „small talk“, či postupné oťukávání a testování potenciálního zájmu promění v přesný nástroj. To znamená také v nástroj, k jehož vedení je potřeba již určitá zručnost a obratnost. Efektivní nástroj, který, pokud jej patřičně ovládáme, nám přináší též i jistotu a zvláštní suverénní samozřejmost. Díky němu se mohou zúžit a zkoncentrovat síly dříve spíše difuzní a těkavé; ovšem na jeho správné ovládání je potřeba jasných a přesných výrazů.

Pro mnohé umělce to může být obtížné, jsou zvyklí vyjadřovat se a komunikovat výtvarnými prostředky, které nelze přímo převést do jasných pojmů a koncepcí. Navíc – právě proto, že se jedná o prezentaci, jež může vést k případnému prodeji vlastního díla – by tato komunikace měla mít nekomplikovanou, nejlépe okamžitě srozumitelnou a tím pádem i přesvědčivou formu. I když je to situace lehce stresující, důležité je, že rozhodně nejde o žádnou zkoušku, nejsme na místě, kde by někdo čekal na naši chybu. Vlastně stačí jen rozvinout zkušenost, kterou již máme, zkušenost, jež má umělec v momentu, kdy výtvarný pocit nalézá svůj tvar a nakonec i své jméno. Komplexnost vztahu vizuálního a jazykového vyjádření se tu ukazuje vlastně nějak „sama“ od sebe, ukazuje se a též i realizuje na praktické a možná i svého druhu „poetické“ úrovni. Celá situace se tu totiž odehrává na rovině komunikace, někdy právě až v tomto aktuálním dialogu dochází k formulaci vlastního umělecké názoru.

Z osobní zkušenosti vím – tedy alespoň se svých dvou setkání –, že je to záležitost sice trochu adrenalinová, zároveň však energetizující a ve svém výsledku osvěžující. Proud spontánní energie, který nás po dobu akce nese, můžeme cítit takřka fyzicky. Zrychlení řízené komunikace se vepisuje i do nás samotných. Vede k intenzifikaci obvykle lehce zpomalených pochodů, jejich akceleraci a jistému kreativní osvobození. Synergii vyplývající z celé situace pak můžeme produktivně využít – ať už by v případě umělců šlo o prodej díla či navázání kontaktu s vážným zájemcem, nebo v případě teoretiků či galeristů o rozšíření a prohloubení znalostí o konkrétní podobě výtvarné scény. Jistě, k těmto setkáním a výměně informací by možná dříve či později došlo též, v daný moment ale zřetelně cítíme, že díky Speed Art Datingu se celá situace urychluje, stává efektivnější a možná i zábavnější.

Kamil Nábělek

Kamil Nábělek při jeho závěrečné řeči na 4. akci Speed Art Dating v lednu 2019