Category Archives: Události

Vladimir 518 – Drobné korekce

Drobné korekce je objektová a audiovizuální instalace Vladimira 518, pracující také v pravidelném denním programu s osobní výtvarnou performance.

Zahájení výstavy proběhne dne 23. 2. 2022 od 18:00 v galerii Ex Post, Příčná 1, Praha 1.
Pro účast na zahájení není nutné řešit rezervaci.

Výstava v pražské galerii Ex Post bude otevřena pouze jeden týden, a to v přesně vymezený čas dvou hodin v rámci každého dne. Pro návštěvu expozice je nutné provést osobní rezervaci pro předem vybraný den pomocí rezervačního systému, který bude spuštěn týden před zahájením akce.

Otevírací dny s nutnou rezervací:
24. 2. od 18:00 do 20:00
25. 2. od 17:00 do 19:00
26. 2. od 17:00 do 19:00
27. 2. od 17:00 do 19:00
28. 2. od 17:00 do 19:00
1. 3. od 15:00 do 17:00
2. 3. od 17:00 do 19:00

GIF

“Všechny objekty, které jsou na výstavě prezentovány (ve videu i v samotné instalaci), jsem nasbíral v průběhu roku 2021 v uzavřené pražské továrně Zlíchovský lihovar. Mrtvé tělo této fabriky jsem byl neplánovaně nucen sledovat posledních deset let z okna svého ateliéru v MeetFactory. Měsíc za měsícem se propadávalo samo do sebe, a více než účelovou kompozici staveb začínalo spíše připomínat prapodivnou periferní krajinu. Skrze SVÁ okna jsem viděl pomalou zkázu JEHO základních konstrukcí.

Přesný obraz vlastního nechutenství.

Náhodným řízením osudu jsem později vlezl přímo do tělesných útrob továrny, a začal se jako zástupce nějakého hmyzího pohřebnického druhu prohrabávat materiálem pod jejími zborcenými žebry. Rozvrzané kosterní výplně schodišť. Zakyselená tma. A objekty. Sekvence objektů. Jako kdybych popoběhnul. Já? Nebo někdo v minulosti. Od roku 2000 je tento organismus mrtvý a na každé věci je to velice dobře patrné.

Gauče, stoly, židle, stroje, etikety, filtry, kýble, psací stroje, žárovky, prsty a klouby, kolena, peptony, regulátory, odstředivky, neony.”

(Vladimir 518, úryvek z textu k instalaci Drobné korekce)

Harness Workshop (vol. 5)

Pro velký zájem pořádáme další díl workshopu. Kupte lednový kurz jako vánoční dárek se slevou 10% a vyrobte si svůj originální módní doplněk z kvalitní kůže!

Prosincový workshop s Monikou Lepschy byl tak úspěšný, že jsme se rozhodli připravit pro vás lednový termín. Inspiroval nás i zájem o vánoční dárkové poukazy, a tak je do 24. 12. možné kurz koupit se slevou 10%.
Vyrobit si budete moci pánský či dámský, černý či bílý model harnessu, který Monika připravuje exkluzivně pro pražský kolektiv organizující vyhlášené „secret parties“.

” Luxusní dámské harnessy, vyráběné ručně z kvalitní černé či bílé kůže, se kompletují z několika variant horních a dolních dílů. Díky tomu si budete moci sestavit ten jedinečný kus pro Vás.
Pánský model je sice jeden, jeho součástí jsou však unikátní 3D tištěná, různě barevná madla. Ty přináší mnoho nových příležitostí ke hře a radikálně tak mění funkci těchto oblíbených módních doplňků. “

Jak večerní workshop probíhá?

Zkušený designér se účastníkům věnuje intenzivních pět hodin, během kterých si každý vyzkouší všechny potřebné postupy pro výrobu kožených módních doplňků. A ještě si u toho stihnou dát pár drinků.
Lektorem prvních tří dílů našeho harness workshopu byl berlínský návrhář Jasa Gladez, spoluzakladatel značky Degenerotika, která si ve zpracování kůže nezadá se značkami jako Zana Bayne či Fleet Ilya. Monika Lepschy je díky své dlouholeté práci pro Brašnářství Tlustý jistě adekvátním nástupcem.
Pro úspěšné absolvování kurzu nepotřebujete žádné předešlé zkušenosti v oboru. Z večerní dílny pro osm účastníků si krom zkušeností a zážitků odnesete vlastní kožený harness s puncem značky, který běžně stojí několik tisíc.

Harness a košile

Tyto extravagantní módní doplňky, dříve odkazující spíše k subkulturám balancujícím na hraně dekadence, jsou dnes velmi populární a stávají se častěji součástí outfitů žen a mužů i na veřejných společenských akcích. Jejich přednostmi jsou jednoduchost a variabilita, hodí se nejen na holé tělo, ale především ke košilím i šatům. Přírodní materiály nejvyšší kvality, z kterých jsou tyto doplňky vyrobeny, umožňují harnessy kombinovat téměř se vším. Nejen proto je výroba takového harnessu dobrou investicí.

Kde, kdy a za kolik?

Účast na workshopu včetně materiálu činí 4.000 korun. Akce proběhne v úterý 11. 1. a středu 12. 1., od 18 hodin, v galerii kulturního centra Ex Post v Praze.

Covid-19

Harness Workshop spadá mezi akce pro méně než 20 účastníků. Z tohoto důvodu není nutné, aby tato událost byla přístupná pouze plně vakcinovaným. Pokud nejste očkovaní, či máte pouze jednu dávku, postačí vám prokázat svoji bezinfekčnost negativním výsledkem PCR testu a to ne starším jak 72 hodin.

Portréty lidí a zvířat – Pocta Václavu Machačovi

Kulturní centrum Ex Post hostí na přelomu tohoto a příštího roku výstavu organizovanou neformálním Spolkem přátel Václava Machače. Jedná se o vzpomínkovou expozici skleněných plastik a kreseb výrazného, nedávno zesnulého sklářského výtvarníka a pedagoga.

Vernisáž proběhne 8. 12. od 18:00 v Příčné 1 v Praze a potrvá do poloviny ledna 2022.
Po odborné stránce se projektu ujal Milan Hlaveš, kurátor sbírek Muzea hlavního města Prahy, který o Machačově práci napsal následující text.

Čeští tvůrci v minulém století mimořádným způsobem rozvinuli možnosti využití skla ve výtvarném umění. V mnoha ohledech jim v tom náleží v mezinárodním kontextu uznávaná prvenství. Sklo se jim stalo materiálem vhodným ke vzniku artefaktů nebývalé škály námětů, tvarů, barev a velikostí. Nikdo z nich se ovšem nezabýval realisticky pojatými portréty, což se stalo výsostnou doménou sochaře Václava Machače.

Ten ve svých foukaných plastikách nezapřel obdiv k umění antiky a vrcholné italské renesance, který se u něj projevoval ctěním klasických kánonů a proporcí. Téměř každá z Machačových plastik vykazuje konkrétní rysy nejen zobrazovaných lidí – boxerů, zápasníků, žokejů, cyklistů nebo automobilových závodníků, ale také zvířat, zejména krásných hlav ušlechtilých dostihových koní. Výrazově silné portréty Václava Machače jsou plné emocí a díky tomu mají schopnost zanechat v divákovi nezapomenutelný zážitek. Podobně působí také jeho expresivní kresby, které s plastikami námětově i vyzněním úzce souvisejí.

Václav Machač absolvoval železnobrodskou sklářskou školu a poté ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedený profesorem Stanislavem Libenským, kde jeho výtvarnými pedagogy byli také Václav Plátek a Jozef Soukup. Díky důkladnému studiu u významných osobností získal nedocenitelný základ pro samostatnou uměleckou dráhu. Tento vklad vedle vlastního talentu, píle a cílevědomosti přispěl k jeho mimořádnému úspěchu a světovému věhlasu.

Kromě vlastní tvorby se Václav Machač intenzivně věnoval také pedagogické práci. Od konce 70. let čtyřiatřicet let výtvarně vedl hutní oddělení ve sklářské škole v Novém Boru a vyučoval na tamní Vyšší odborné škole sklářské. Byl obdivovaným a milovaným učitelem, k jehož jménu a vlivu se jeho bývalí žáci dodnes hrdě hlásí.


Trvání výstavy: Do 12. 1. 2022.
Otevírací dny: Středa až pátek 16-19h, sobota a neděle 14-19h.

Poděkování:
Sklářské muzeum Nový Bor
Novotný Glass Museum Nový Bor
Cesty skla o. p. s. Sázava, Nadace Josefa Viewegha
PEBE Interactive s.r.o.
JUDr. Otakar Dvořák
MUDr. Tomáš Janďourek
Lenka Jarošová
Vladimír Jehlička
prof. ak. soch. Marian Karel
Ing. Jakub Kleindienst
Václav Machač ml.
Zorka Machačová
Hana Pražanová
Jan Joop Ruisch
Ing. Josef Starosta
Bc.A. Vojtěch Starosta, Dis.
JUDr. Antonín Kousal
Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D.
MgA. Prokop Bartoníček
Ex Post

Harness Workshop (vol. 4)

Vyrobte si svůj originální módní doplněk z kvalitní kůže!

Po pandemické odmlce navazujeme i na cyklus úspěšného harness workshopu. Tentokrát se vám bude věnovat, v oboru zpracování kůže zkušená, Monika Lepschy.
Na výběr bude pánský a dámský model harnessu, který Monika připravuje exkluzivně pro pražský kolektiv organizující vyhlášené „secret parties“. Díky workshopu tak budete úplně první, kdo se s návrhy seznámí. Půjde doslova o první zveřejněné kusy!

Pro velký zájem přidáváme druhý termín!

Jasa Gladez vedl dílnu v letech 2017 a 2018.
Na workshopu panuje vždy dobrá nálada.

Jak večerní workshop probíhá?

Zkušený designér se účastníkům věnuje intenzivních pět hodin, během kterých si každý vyzkouší všechny potřebné postupy pro výrobu kožených módních doplňků. A ještě si u toho stihnou dát pár drinků.
Lektorem předešlých tří dílů našeho Harness workshopu byl berlínský návrhář Jasa Gladez, spoluzakladatel značky Degenerotika, která si ve zpracování kůže nezadá se značkami jako Zana Bayne či Fleet Ilya. Monika Lepschy je díky své dlouholeté práci pro Brašnářství Tlustý jistě adekvátním nástupcem.
Pro úspěšné absolvování kurzu nepotřebujete žádné předešlé zkušenosti v oboru. Z večerní dílny pro osm účastníků si krom zkušeností a zážitků odnesete vlastní kožený harness s puncem značky, který běžně stojí několik tisíc.

Od studia v Plzni až po kanadský fashion week, to je příběh české módní návrhářky Moniky Lepschy“, Czechdesign.cz o naši nové lektorce.

Harness a košile

Tyto extravagantní módní doplňky, dříve odkazující spíše k subkulturám balancujícím na hraně dekadence, jsou dnes velmi populární a stávají se častěji součástí outfitů žen a mužů i na veřejných společenských akcích. Jejich přednostmi jsou jednoduchost a variabilita, hodí se nejen na holé tělo, ale především ke košilím i šatům. Přírodní materiály nejvyšší kvality, z kterých jsou tyto doplňky vyrobeny, umožňují harnessy kombinovat téměř se vším. Nejen proto je výroba takového harnessu dobrou investicí.

Design for workshop vol. 3 by Degenerotika

Kde, kdy a za kolik? A co Covid-19?

Účast na workshopu včetně materiálu činí 3.500 korun. Akce proběhne 1. a 2. 12., od 18 hodin, v galerii kulturního centra Ex Post v Praze.
Workshopy spadájí do kategorie “vzdělávací akce do 20 osob”, které jsou přístupné i neočkovaným. Neočkovaní se musí prokázat negativním PCR testem, ne starším než 72 hodin. Zdroj: Vláda ČR


Ex Post
Příčná 1
Praha 1, 110 00

Degenenerotika na Mercedes Benz Prague Fashion Week.

Otevíráme — Ex-post-pandemic

Ve čtvrtek 13. 5. se znovu otevře galerie našeho kulturního centra Ex Post. V přiměřeném režimu si budou v rámci události “Ex-post-pandemic Re-opening” návštěvníci moci prohlédnout prostor a poslední práce tří autorů Prokopa Bartoníčka, Aleše Brázdila a Lukáše Prokůpka.

“Organizátoři své hosty prosí o … pečlivé nošení respirátorů. … Radost z dlouho očekávaného uvolňování v kultuře totiž podpoří i výdejní okénko s vynikajícím barem.”


TV pořad: Česká Televize Art Mix, 17.6. 2021

Fotograf Lukáš Prokůpek dlouhodobě dokumentuje středoevropskou noční lesní krajinu pomocí dronů. Exotická barevnost jeho snímků vzniká pouze dopadem nočního světla na chip kamery. Prokůpek post-produkuje minimálně a dává tak prostor intimním polohám jeho dialogu s přírodou.

Aleš Brázdil je zastoupen figurativní malbou, jeho obrazy byly do prostoru vybrány v rámci natáčení nového snímku Jana Hřebejka, které v Příčné ulici probíhalo v průběhu posledního lockdownu. V zadní části galerie tak budou návštěvníci moci vstoupit do příběhu s kterým se můžou více seznámit na obrazovkách České Televize na přelomu roku.

Prokop Bartoníček tyto dny představuje několik posledních světelných objektů. V rámci skupiny Aeon spolupracoval na neonových intervencích do barokních obrazů, ale v neposlední řadě představí i své poslední dílo RESILIENCE.

Organizátoři své hosty prosí o trpělivost při vpouštění do galerie a také o pečlivé nošení respirátorů. Radost z dlouho očekávaného uvolňování v kultuře totiž podpoří i výdejní okénko s vynikajícím barem.

Nová kniha grafika Milana Dobeše pokřtěna

Proběhl křest knihy Milan Dobeš: Grafika 1962 – 2017, kterou vydalo nakladatelství BiggBoss ve spolupráci s Milan Dobeš Museem. Úvodního slova se ujali výtvarník a hudebník Vladimir 518 a kurátor a mecenáš umění Jan Světlík.

Akci doprovázela menší expozice vybraných prací, které se organizátoři spontánně rozhodli v Ex Post ponechat do poloviny září. Třináct děl vybraných ze všech období života autora tak můžete vidět při předem sjednané schůzce.

Úvodního slova se ujali výtvarník a hudebník Vladimir 518 a kurátor a mecenáš umění Jan Světlík. V pozadí grafička knihy Kristina Ambrozová.

Génius geometrické abstrakce a kinetického umění, multimediální umělec a průzkumník nových prostorových iluzí. Tak by se dala charakterizovat umělecká osobnost výtvarníka Milana Dobeše. “Dobešova grafická tvorba je zajímavý a významný fenomén na poli grafického umění, a to nejen v kontextu střední Evropy,” říká kurátor Jan Světlík o devadesátiletém kreativci, který za svou nadčasovou grafickou tvorbu získal např. Zlatou medaili na Trienále grafiky v Norsku v roce 1999. O světovou pozornost přitom nepřichází dodnes – důkazem je účast na zásadních výstavách konstruktivismu či kinetismu, ať už v Paříži či ve Frankfurtu nad Mohanem.

Kniha je ke koupi na e-shopu BiggBoss.

“Světelně kinetické objekty Milana Dobeše jsem vždy považoval za výjimečné příklady práce s tvarem, prostorem a světlem, které jsem ovšem mohl znát pouze z dobové fotografické dokumentace. O to víc mi otevřela oči návštěva expozice jeho muzea v Dolních Vítkovicích. Expozice zasadila jeho celoživotní dílo do kontextu tvorby československých i zahraničních generačních souputníků,” shrnuje svou zkušenost s dílem průkopníka evropského op-artu Vladimir 518.

Kniha Milan Dobeš: Grafika 1962 je definitivním završením a zároveň komplexním záznamem úspěšné výstavy Milan Dobeš 90, kterou pro renomované Milan Dobeš Museum v roce 2019 připravila kurátorská dvojce Jan Světlík a Zdeněk Sklenář.

O “účinném” Speed Art Dating s Jiřím Davidem

Kamil Nábělek o sedmém SAD konané 17. 6. 2020.

Zúčastnění umělci: Aleš Brázdil, Kryštof Brůha, Lukáš Kalivoda, Adam Kašpar, Kateřina Ondrušková, Ester Parasková, Jakub Petr, Martin Žák
Odbornou veřejnost zastupovali např.: Jiří David – vizuální umělec a vysokoškolský pedagog, Martin Kubík – Galerie Miroslava Kubíka, Kamil Nábělek – historik a teoretik umění 

zleva Kamil Nábělek, Martin Kubík, Jiří David

Sedmé setkání – to už je počet málem symbolický, uzavření jednoho cyklu tvoření. A taky počet takřka magický – pokud nějaké slovo nebo věc opakujeme sedmkrát, stávají se účinnými. Jestliže jsme tedy završili sedmé setkání, ukotvili jsme SAD v realitě a zároveň jej posunuli do další fáze.

SAD je performativní žánr, je to svým způsobem „reálná hra“. Její forma se odvíjí podle stanovených pravidel, současně je ale tvořena svými aktéry a tak je otevřena mnoha proměnám a variacím. O pravidlech fungování i atmosféře celé akce již byla řeč při reflexi předcházejících dílů. Nyní se tedy můžeme soustředit na protagonisty aktuálního setkání, neboť jsou to právě konkrétní účastníci ze světa umění i odborné veřejnosti, kteří celou akci fakticky realizují.

Ester Parasková u stolu Jiřího Davida

Ještě předtím si však musíme uvědomit, že každá hra má také svoji zápletku – ať už ji tam vloží autor, nebo vzejde z akce samotné. SAD je otevřeným projektem, takže ona zápletka se sem dostává spíše mimoděk či dodatečně jako interpretační vstup. Kdybychom měli naznačit, jakým směrem se sedmé setkání rozvinulo, snad bychom mohli zvolit poněkud nadnesený a lekce akademický podtitul „individuální talent a proměny tradice“. V meziprostoru takto předznačeném se každý z účastníků pohybuje po své trajektorii a svoji vlastní rychlostí.    

práce Adama Kašpara, Kryštofa Brůhy a Ester Paraskové

Ester Parasková je možná na jednom pólu a Martin Žák na druhém.  Její malba je spontánní a individuální, zcela jistě se však také pohybuje v prostoru určeném mnoha podmíněnostmi, my je ale na první pohled nevidíme, zatímco u Martina Žáka tyto podmíněnosti vystupují do popředí a teprve v nich nebo z nich se rozvíjí jeho vlastní přístup. Je to takřka opačná perspektiva – buď, jak to dělá Ester Parasková, příliš nesledovat své zasazení do kontextu toho, co je v umění již hotovo, nebo, podobně jako Martin Žák, právě tuto zasazenost učinit vlastním tématem.  

obraz Aleše Brázdila a instalace Martina Žáka

Samozřejmě, ona kontextuální rovina se ukazuje i v generační odstíněnosti. Aleš Brázdil je malířem, jenž se nechává inspirovat vizualitou pohyblivého obrazu. Fotografie, film, video ve své funkci masového média mu nabízejí specifickou kompozici i materialitu – jakoby nahodilé momentky, rozostřený, barevně posunutý obraz a další technické a mediální charakteristiky, jež jsou těmto neelitním vizuálním formám vlastní, vstupují do sféry malby a transformují ji v hybridní médium.  Byť se to však na první pohled nemusí jevit, tato forma inspirace je dnes již lehce anachronistická, pro současnou nastupující generaci je zdrojem podobných výtvarných posunů spíše svět Instagramu. Ten je naopak vizuálně vyčištěný, určený k sociální prezentaci a komunikaci. Digitální obraz zde také vystupuje ve své vnitřní nestálost, může být různě upravován a transformován. Tato zkušenost utváří vizuální svět Kateřiny Ondruškové, je jedním ze zdrojů jisté proměnlivosti a pohyblivosti jejího výtvarného vyjadřování. Komunikace, procesualita a specifická „líbivost“ jsou součástí tohoto nově zformovaného mediální světa. Klasické obrazy sem sice patří také, jsou ovšem již jen jedním z mnoha vizuálních modelů.

práce Kryštofa Brůhy a Jakube Petra

Z hlediska tradice, tedy toho, co nás určuje a co je, ať už si to připouštíme či nikoli, důležitější než naše individuální myšlenky, se můžeme dívat i na obrazy a objekty Jakuba Petra, Adama Kašpara a Kryštofa Brůhy. Všichni tři se totiž svým způsobem vztahují k myšlení, jež formuje naši společnost nejvíce, totiž k vědě a jejím myšlenkovým modelům. To jim umožňuje rozvíjet své umělecké projekty v jistém „objektivizujícím duchu“. Věda, ať už z hlediska metod, nebo jako svébytný kulturní fenomén se stává součástí jejich děl. Vystupuje jako referenční bod, ke kterému se vztahují z vlastních čistě uměleckých pozic. Vzniká tak jakési pohyblivé mezioborové pásmo, v němž se umělecká tvorba obohacuje a proměňuje. Díla každého z nich bezpečně poznáme, kdesi za jejich horizontem je však jim společná abstraktní krajina: svět zákonů, teorémů i kosmických spekulací a vizí. K těmto třem jmenovaným umělcům má svým způsobem blízko i Lukáš Kalivoda. Je experimentálním tvůrcem, který rozvíjí technicky i technologicky inovativní techniku malby pomocí snímání barevného filmu z hladiny vody. Tímto způsobem vznikají velkoformátové obrazy, v nichž se kontrolovaný laboratorně-dílenský proces propojuje s volností přirozeného vznikání. Inovativní a tradiční postupy se v jeho tvorbě takřka nerozlišitelně mísí.

Účastníci 7. dílu SAD, chybí pouze Aleš Brázdil, kterého na smnímku zastává jeho obraz (v pozadí uprostřed).

Nemenší zásluhu na tom, že se SAD ve svém sedmém dílu zformoval do uceleného tvaru, mají i ti, kteří zúčastněným umělcům vytvářejí zpětnou vazbu a do celé akce vstupují jako další kontextuální element, totiž přítomní sběratelé, galeristé, teoretici a umělci s generačně odlišnou zkušeností. Zvláštní roli v tomto souboru měl Jiří David, neboť i on se svým dílem a konzultačním vstupem podílel na formování onoho implicitního tématu celého setkání: je tvůrcem, který je schopen vnímat přítomnost v její historické dimenzi a zároveň i v její budoucnostní potencialitě. Díky tomuto prolnutí dvou různých perspektiv přináší jeho účast do celé akce kontinuitu i kreativní otevřenost současně.

A co říci závěrem? Experimentální žánr, který si již vybudoval svoji přehlednou a koncentrovanou formu, i tak bychom po této sérii mohli charakterizovat SAD.

Kamil Nábělek

Kool expozice Ester Paraskové je otevřena

Minulou středu byla zahájena první pražská samostatná výstava Ester Paraskové. Své aktuální práce bude studentka Jiřího Davida v Ex Post vystavovat do 14.6. Následovat bude její účast na dalším dílu akce Speed Art Dating, ta se uskuteční 17.6.

Pro poslední obrazy Paraskové je charakteristická exprese a spontánnost. Ester k různorodým vrstvám utvářených olejovými i suchými křídami, spreji, akrylovými barvami, ale i klasickým úhlem, přidává i zeminu a rozšiřuje tak svoji dosavadní paletu výrazových prostředků o další struktury.

Sběratel umění Patrik Šimon po zahájení expozici komentoval na svém FB profilu: „Její obrazy vynikají samostatně řešenými mikropříběhy, v nichž souběžně žijí zvířata a lidé propojeni chaosem, emocionalitou, prudkými gesty, hladem i zvláštním bezčasím, v němž se ocitá naše civilizace zbavená velkých dějin. Nelze tam hledat kritiku konzumerismu, neboť se v nich zabydluje element něčeho skvělého samo o sobě, hovořící jazykem přítomného okamžiku radosti. Obrazy Ester jsou Cool nebo Kool (jak ostatně výstavu autorka nazvala).“

Ve středu 10.6. proběhne od 19 hodin komentovaná prohlídka za přítomnosti autorky.”

Psát o aktuálním díle této mladé autorky rozsáhlé texty nejde, bylo by to předčasné. V Ex Post však cítíme potřebu tyto čerstvé a cool práce řádně vystavit, zdokumentovat a představit je tak širší veřejnosti.

Ve středu 10.6. proběhne od 19 hodin komentovaná prohlídka za přítomnosti autorky. Otevírací časy výstavy Kool jsou nepravidelné a najdete je ve Facebook události akce.

Josef Bolf a Jakub Hošek součástí akce Speed Art Dating

Kamil Nábělek, editor akce

Šestého setkání Speed Art Datingu se zúčastnilo osm umělců: Josef Bolf, Lenka Chánová, Klára Horáčková, Jana Horálková, Jakub Hošek, Patrik Kriššák, Anna Langová a Šimon Sýkora. V galerii Ex Post představili svá díla vybraným teoretikům, kritikům, sběratelům i zástupcům médií. Ti měli za úkol rozvinout ze své pozice „zainteresované veřejnosti“ odbornou reflexi k jejich tvorbě i vystaveným dílům. Kritickou a teoretickou sekci reprezentoval při této rozpravě např. mladý kurátorský tým, kreativní platforma 3Kurátorky, jmenovitě Kristýna Hájková, Alžběta Horáčková a Diana Kněžínková. Jedním z významných hostů akce byla Iva Nesvadbová, ředitelka Art Prague.

Iva Nesvadbová u svého stolu.

Různé výrazové prostředky – malba, kresba, sklo, akvarel, prostorové studie – se ve vystavených dílech objevují v experimentálním užití i v tradičnější poloze. Stejně tak je rozrůzněn i výběr zastoupených autorů – studenti, nedávní absolventi i osobnosti již prosazené – ti všichni společně skládají konečný obraz celé akce a tvoří zvláštní mix takřka performativního diskusního setkání a aktuálně profilované přehlídky umění mladé generace.

Lenka Chánová a Luděk Staněk

Šesté setkání se však od předcházejících odlišovalo svým lehce inovovaným formátem – na straně galeristů, kurátorů a kritiků, tedy na té straně, ke které umělci přicházejí, aby představili svá díla, se nově objevili jako další kategorie „respektovaní“ a „zasloužilí“ umělci. To znamená, že mladí nebo aktuálně etablovaní umělci prezentovali svá díla nejen „protistraně“ teoretiků či sběratelů, ale i svým, možná jen o něco starším kolegům. Tuto „VIP sekci“ zde zastupovali Josef Bolf a Jakub Hošek, kteří společně vedou ateliér malby na pražské AVU.

Jana Horálková a Josef Bolf.

Rozšíření formátu umožnilo nový úhel pohledu a současně otevřelo další rovinou reflexe prezentovaných děl. Je ale i obrazem toho jak se může změnit situace umělce samotného v průběhu jeho profesní kariéry. Od začínajícího a mladého umělce se přirozeně očekává, že v jistém smyslu vystoupí ven ze svého ateliéru a sám ukáže teoretikům, kurátorům a sběratelům co aktuálně dělá a jak o své tvorbě přemýšlí. Zde se dá předpokládat, že bude umět vysvětlit, co a proč dělá a nejspíš i to z jakého důvodu např. zvolil konkrétní řešení. Pokud se již prosadí, může se situace obrátit a zájemci z řad sběratelů, galeristů a kurátorů budou nyní navštěvovat jeho. I tak je ale schopnost hovořit o své práci nepopiratelnou výhodou. Nejen v rámci praktických jednání, ale i z hlediska hlubší reflexe a dalšího rozvoje vlastní tvorby.  

Kamil Nábělek a Patrik Šimon diskutují o práci Kláry Horáčkové.

Je jistě škoda, že nemůžeme být přítomni u všech stolků a sledovat, co se odehrává v rámci konkrétního setkání. Jak se o té samé věci, aktuálně vystavených dílech hovoří a diskutuje pokaždé trochu odlišně. Jak se rozhovor odvíjí vždy s ohledem na jednotlivé účastníky a jak je vždy zabarven podle osobního naladění a individuálních preferencí. Dá se ovšem předpokládat, že nakonec směřuje k podobnému cíli – k lepšímu porozumění toho, co umělci dělají, ale i k lepšímu porozumění jaká je role teoretiků, kurátorů a sběratelů a vyjasnění toho, co si obě strany mohou vzájemně nabídnout. Pro profilaci Speed Art Datingu je navíc podstatné, že se tak děje ve vzájemně otevřené situaci osobního setkání; tedy, že to není jen předávání informací, ale především formování zkušenosti. Umělecká díla totiž primárně zakoušíme a stejně tak jsou prodchnuty živou zkušeností i reakce diváků, interpretů, galeristů, sběratelů a dalších zainteresovaných osob. Bez této aktivní a možná i trochu nejasné a nepevné „živné půdy“ skutečného otevření se druhé straně dialogu by umění zůstalo jen věcí, o níž sice můžeme být zpraveni, jež se však nestane součástí naší zkušenosti.

Myslím, že to je nakonec smysl celé akce – oživit v jistém smyslu již zakonzervované vztahy a kreativně narušit soubor našich stereotypů. Jen tak lze totiž něco nového otevřít – ať už v rovině sociálních vazeb nebo v rovině aktuální tvorby. Zdali se něco takového daří nelze možná poznat okamžitě, v dlouhodobém horizontu však jistě ano. Snad i proto a s tímto úkolem vstupuje Speed Art Dating do druhého roku své existence…

Kamil Nábělek

Speed Art Dating 6 v Ex Post