Tag Archives: events

Anti Conflict Team začal pracovat

Začíná audiovizuální výstava, na které spolupracují ukrajinští, ruští a čeští umělci. Zahájení proběhne 17. 8. v 19 hodin a jeho součástí bude i živý telemost spojující Kyjev, Prahu a další města Evropy.
Projekt vyvrcholí 15. 9. telemostem mezi Prahou a Kyjevem, který začne ve 14:30.

Válka na Ukrajině trvá už půl roku. Našemu zraku se možná už trochu ztrácí, přesto však nijak nepolevuje a její hrůzy se nezmenšují.
Veřejný zájem o konflikt na Ukrajině slábne úměrně s tím, jak přestává být „mediální novinkou“. V evropské společnosti se krom toho stále více projevují xenofobní tendence.
Ex Post vyzvalo české, ukrajinské i rusky mluvící umělce ke spolupráci na projektu Anti Conflict Team.

Ukrajinský fotograf Maksym Izotov portrétoval v minulých lepších časech své přátele. Mnoho z nich dnes následkem války žije na různých místech Evropy. Jak se změnil jejich život? Jak se k nim chovají v novém domově? Jak vidí svoji budoucnost? To zjišťuje společná videokonference autora a jeho dokumentovaných přátel.

Elizaveta Marinova, novomediální umělkyně z Novosibirsku, připravila instalaci sestavenou ze dvou nabílených televizorů. Obraz však neemitují zevnitř, dopadá na ně zvenčí. Jeden televizor zobrazuje s válkou související sestřihy ze západního zpravodajství, druhý z médií proruských.

Lucie Svobodová je etablovaná česká multimediální umělkyně, která zde představuje list ze svého vizuálního deníku. Animace z roku 1989 vytvořená na dobové výpočetní technice zobrazuje její vzpomínku na přítomnost ruských vojsk v Československu v roce 1968.

Projekt Praho!, za kterým stojí anonymní kolektiv pracující s veřejným prostorem, vytvořil software, nástroj vox populi, který návštěvníkům umožní vyjádřit se přímo do prostoru expozice. Pokud se rozhodnou odpovědět na připravenou sociologicko-osobní otázku, zvukový záznam jejich odpovědi začne cirkulovat prostorem galerie.

Uprostřed prostoru galerie je vyskládán kruh z židlí. V kruhu jsou si všichni rovni. Přijďte s námi diskutovat a pozvěte k nám i ty, kteří mají na válku na Ukrajině, i na její dopady ve společnosti odlišné názory.

Vystavující:
Maksym Izotov (Ukrajina)
Elizaveta Marinova (Rusko)
Praho! (Česko)
Luci Svobodová (Česko)

Iniciátor projektu: Prokop Bartoníček
Odborné konzultace: Mgr. Kamil Nábělek, Ph.D.

Facebook Událost

Otevírací dny:
17. 8. od 19:00 do 22:00
18. 8. od 17:00 do 19:00
19. 8. od 17:00 do 19:00
20. 8. od 17:00 do 19:00
24. 8. od 17:00 do 19:00
25. 8. od 17:00 do 19:00
26. 8. od 17:00 do 19:00
27. 8. od 17:00 do 19:00
31. 8. od 17:00 do 19:00
15. 9. od 14:00 do 16:00

Portréty lidí a zvířat – Pocta Václavu Machačovi

Kulturní centrum Ex Post hostí na přelomu tohoto a příštího roku výstavu organizovanou neformálním Spolkem přátel Václava Machače. Jedná se o vzpomínkovou expozici skleněných plastik a kreseb výrazného, nedávno zesnulého sklářského výtvarníka a pedagoga.

Vernisáž proběhne 8. 12. od 18:00 v Příčné 1 v Praze a potrvá do poloviny ledna 2022.
Po odborné stránce se projektu ujal Milan Hlaveš, kurátor sbírek Muzea hlavního města Prahy, který o Machačově práci napsal následující text.

Čeští tvůrci v minulém století mimořádným způsobem rozvinuli možnosti využití skla ve výtvarném umění. V mnoha ohledech jim v tom náleží v mezinárodním kontextu uznávaná prvenství. Sklo se jim stalo materiálem vhodným ke vzniku artefaktů nebývalé škály námětů, tvarů, barev a velikostí. Nikdo z nich se ovšem nezabýval realisticky pojatými portréty, což se stalo výsostnou doménou sochaře Václava Machače.

Ten ve svých foukaných plastikách nezapřel obdiv k umění antiky a vrcholné italské renesance, který se u něj projevoval ctěním klasických kánonů a proporcí. Téměř každá z Machačových plastik vykazuje konkrétní rysy nejen zobrazovaných lidí – boxerů, zápasníků, žokejů, cyklistů nebo automobilových závodníků, ale také zvířat, zejména krásných hlav ušlechtilých dostihových koní. Výrazově silné portréty Václava Machače jsou plné emocí a díky tomu mají schopnost zanechat v divákovi nezapomenutelný zážitek. Podobně působí také jeho expresivní kresby, které s plastikami námětově i vyzněním úzce souvisejí.

Václav Machač absolvoval železnobrodskou sklářskou školu a poté ateliér skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedený profesorem Stanislavem Libenským, kde jeho výtvarnými pedagogy byli také Václav Plátek a Jozef Soukup. Díky důkladnému studiu u významných osobností získal nedocenitelný základ pro samostatnou uměleckou dráhu. Tento vklad vedle vlastního talentu, píle a cílevědomosti přispěl k jeho mimořádnému úspěchu a světovému věhlasu.

Kromě vlastní tvorby se Václav Machač intenzivně věnoval také pedagogické práci. Od konce 70. let čtyřiatřicet let výtvarně vedl hutní oddělení ve sklářské škole v Novém Boru a vyučoval na tamní Vyšší odborné škole sklářské. Byl obdivovaným a milovaným učitelem, k jehož jménu a vlivu se jeho bývalí žáci dodnes hrdě hlásí.


Trvání výstavy: Do 12. 1. 2022.
Otevírací dny: Středa až pátek 16-19h, sobota a neděle 14-19h.

Poděkování:
Sklářské muzeum Nový Bor
Novotný Glass Museum Nový Bor
Cesty skla o. p. s. Sázava, Nadace Josefa Viewegha
PEBE Interactive s.r.o.
JUDr. Otakar Dvořák
MUDr. Tomáš Janďourek
Lenka Jarošová
Vladimír Jehlička
prof. ak. soch. Marian Karel
Ing. Jakub Kleindienst
Václav Machač ml.
Zorka Machačová
Hana Pražanová
Jan Joop Ruisch
Ing. Josef Starosta
Bc.A. Vojtěch Starosta, Dis.
JUDr. Antonín Kousal
Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D.
MgA. Prokop Bartoníček
Ex Post

Současná malba v Ex Post – Open Studio

Malíř Jakub Hubálek pracuje a vystavuje v rámci Open Studia v Ex Post. “Je důležitý dát si odstup od věcí a tenhle skvělej prostor mi to umožňuje,” dodává autor velkých pláten.

Open Studio v Ex Post dává možnost mladým umělcům pracovat a prezentovat se v relativně velkém prostoru na Praze 1. Na dobu dvou až tří týdnů tak mají k dispozici 65 m2 v centru města, kde mohou své projekty připravit, představit svým vlastním hostům, ale i návštěvníkům kulturního centra.

http://www.expost.space/openstudio

Vracejícím se umělcem, který po dvou letech využívá našeho zázemí znovu, je Jakub Hubálek (*1983), autor již úspěšně reprezentující současnou českou malbu i v zahraničí.

Od středy 30.6. odpoledne bude prostor přístupný veřejnosti. Autor návštěvníky seznámí s výsledky svého bleskového pobytu v Ex Post krátkou expozicí.

Hubálkovo Open Studio je poslední akcí v prostoru před dlouho očekávaným pokračovaním uspěšných prezentací Speed Art Dating, které v Ex Post proběhnou již 6.6. v šest večer.

[Facebook event]

Otevírací dny / Opening days:
St/Wed – Pá/Fri: 16-19h
So/Sat: 14-19h

Media Art Archeology – cyklus přednášek FF UK

V kulturním centru Ex Post se již druhým rokem koná cyklus přednášek Media Art Archeology, který pořádají Studia nových médií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednášky jsou určeny pro studenty nových médií i širokou veřejnost a probíhají vždy v úterý večer od 18:00 do 19:30 hodin.

Přednášky se týkají téma vztahu umění a technologie, i počátků současného vývoje digitálního umění, konkrétně softwarového umění, generativní tvorby, uměleckých projektů využívajících umělou inteligenci a umělý život, příkladů uměleckého využití virtuální a augmentované reality nebo třeba bioartu – tedy umění využívající živý materiál, či nositelných technologií a kyborgů.

Přednáší: Dita Malečková, Studia nových médií FF UK.

Program 2018:

20. 2. Umění a technologie.
6. 3.   Digitální kultura a umění na přelomu 20. a 21. Století.
13. 3. Kultura a umění kódů a dat.
20. 3. Generativní umění.
3. 4.   Biotechnologie, bioart, biodigitální realita.
10. 4. Design, móda a technologie. Kyborgové a roboti.
17. 4. České kořeny světového media artu – speciální přednáška při příležitosti stých narozenin Franka Poppera
24. 4. Mediální archeologie. Novomediální fantazie v populární kultuře.
15. 5. Virtuální a augmentovaná realita. Host Jan Brukner z Brainz.

Speed Art Dating — Rande s umělcem

Moderní doba si žádá moderní nástroje pro efektivní setkávání umělců, teoretiků a sběratelů, ale v neposlední řadě i osobností, které mají potenciál kulturu popularizovat. Speed Art Dating je specifická varianta rychlého rande, zábavné a moderní metody seznamování tváří v tvář. První Speed Art Dating proběhne v Ex Post 28.3. a bude se opakovat 4x ročně.

Během jedné seznamovací akce účastníci z dvou skupin poznají kolem deseti osob. První skupinou jsou umělci a druhou jsou sběratelé, teoretici a popularizátoři. Co vznikne z jejich setkání je pouze na nich. Sledovat jejich výsledky bude možné na sociálních sítích přes hastag #speedartdating.

Facebook event ]   [ Web event ]

Vystavující a prezentující se umělci:
Flejšar Jakub
Hartl Daniel
Hubálek Jakub
Janů Ondřej
Knížová Hana
Kuehnle Florian
Mikýska Ian
Prokůpek Lukáš
Roztočil Jakub
Škapa Michal
Skřivánková Lucie

Hravou formu setkání profesionálů z pole výtvarného umění svojí účastí podpořili již etablované osobnosti české malby Michal Škapa a Jakub Hubálek, či kurátorky Hana Sládková a Adriana Primusová. Akce je však věnována zejména těm méně známým autorům, kteří tak budou mít možnost čtyřikrát ročně oslovovat prestižní české teoretiky a přední sběratele.

Důležitou roli v tomto „ironickém, ale jistě funkčním“ aktu, jak ho označuje jeho autor a umělec Prokop Bartoníček, sehrají i celebrity a další popularizátoři. VIP osobnosti, které mají desítky a stovky tisíc fanoušků na svých Instagramech, budou tvorbu vybraných umělců přibližovat širší veřejnosti. První hvězdy, které přislíbili účast na prvních dílech jsou herečka Ester Gaislerová, YouTuber Martin Carev, či modelka Aneta Vignerová.

Profesionální seznamovací akce, která bude sama o sobě vernisáží i performancí se bude konat každé tři měsíce v pražském kulturním centru Ex Post u Karlova náměstí. Doprovázet jí bude série pravidelných středečních komentovaných prohlídek a setkání s umělci s názvem Mikrodávka kultury v Ex Post. Pravidelné otevírací dny jsou pak v Ex Post od středy do soboty.

Ex Post
Příčná 1, Praha 1
www.expost.space
expost@pebe.cz

Rozhovor se spoluautorem výstavy „Dress Code“ fotografem Ondřejem Janů

Ondřej Janů (*1981) je fotograf, který ve své práci využívá netradiční fotografické postupy a techniky. Z fotografií vytváří originální koláže a grafiky, ve kterých posouvá hranice klasického fotografického obrazu. Jeho dvě spolupráce s předními českými návrháři Zuzanou Kubíčkovou a Jakubem Polankou mu v roce 2012 přinesly nominaci na Czech Grand Design. Ex Post se Ondry zeptal, jak se mu pracovalo s módou Tatjany Warnecke.


Můžeš nám na úvod přiblížit, co vlastně používáš za fotografický postup?  

„K vytvoření fotografie používám techniku mokrého kolodiového procesu, ve které se fotografie exponuje buď na sklo, nebo na hliníkový plech. K téhle technice jsem se dostal tak, že mě bavila tvorba francouzské fotografky Sarah Moon, která fotila na velkoformátové polaroidy. Líbila se mi tonalita jejích fotografií a nahodilé nedokonalosti u polaroidů. To jsem začal sám vyhledávat, a nakonec jsem se přes různé workshopy dostal až téhle technice, která byla přesně to, co jsem hledal.“

Čím se momentálně ve své tvorbě zabýváš?

„Poslední rok a půl se soustředím na vytváření obrazů. Tvořím grafiky a koláže a buduji tak archiv různých pozadí, které chci teď aplikovat na fotografie. Je to o tom, že vytvořím fotografii na sklo a podmaluji určité partie. Například u portrétu oči, nos, ústa, případně uši, záleží na tom, co chci podtrhnout. Potom podmalovanou fotografii podkládám grafikou, kterou už mám hotovou z předchozí práce nebo nově vytvořenou pro danou věc. Výsledkem je koláž, která nepůsobí jako běžný portrét.“

6x-6_crop

Jak ses chopil příležitosti ztvárnit módu Tatjany Warnecke?

„Těší mě, že jsem byl ke spolupráci vyzván, je super, že jsme dostali s ostatními fotografy prostor jako spoluautoři se podílet na této výstavě. Když jsem prvně uviděl Tatjanino oblečení (outfity), nejprve jsem nevěděl, jak s ním pracovat, protože s takovým typem outfitu jsem nikdy předtím nepracoval. Nicméně byla to volná tvorba, proto jsem neměl svázané ruce a rozhodl jsem se jít svou vlastní cestou, ve které jsem to pojal více graficky a podtrhl některé fragmenty oděvů.

Měl jsi pro focení jejích modelů nějaký koncept?

„Úplně na začátku jsem to chtěl fotit hodně abstraktně – zaměřit se jenom na detaily a neukazovat celek. Ale pak, když jsem viděl, jak její oblečení funguje, byla by to nakonec škoda nezaměřit se tímto směrem a víc fotit celky. Plánovaně jsem to chtěl udělat provokativní. Věděl jsem, že budeme používat rákosku a inscenovat provokace, tak, aby vyzněla tématika ďábelského, vesmírného oblečení. Zároveň, protože fotografie budou ve finále v negativu, tak jsem věděl, že to nebude vyznívat vulgárně.“

A jak probíhalo samotné focení?

„Fotili jsme v ateliéru, protože tím, že jsem to dělal na mokré desky, tak jsem to chtěl mít plně pod kontrolou. Zároveň jsem potřeboval mít čisté fotky bez rušivého pozadí. S děvčaty se pracovalo fajn. Nejdřív jsme nevěděli, co od téhle módy čekat, ale holkám se zalíbilo, jak to oblečení je jiné, zajímavé a samozřejmě začaly hodnotit i to kvalitní zpracování, jak to vypadá a jak to sedí na těle. Takže to nám pomohlo se odvázat, a tak atmosféra focení byla příjemná.“

_DSC9003

Co si myslíš o výsledných fotografiích?

„Mám z nich radost. Bavil jsem se a jsem s výsledkem spokojený. Byl to pro mě zajímavý impulz k tvorbě. Jsem zvědavý, jak se to bude líbit, protože kladná reakce vždycky potěší, záporná naopak nakopne. Důležité je, že si za výsledkem stojím.“

Stará a nová řemesla – diskuze k výstavě Ignorance

Dne 13. ledna 2016 se v prostorách centra pro kulturu a vzdělání Ex Post v Praze 1 uskutečnila komentovaná prohlídka výstavy Ignorance spojená s neformální diskuzí na téma „stará a nová řemesla“. 

Diskuzi zahájil Pavel Sedlák, zástupce Banky řemesel (dříve programový ředitel CIANT a festivalu Signal) a ve své prezentaci představil cíle projektu Banka řemesel, která má pod heslem „Tradice zakládá budoucnost. Dobré tradice mají skvělou budoucnost – pouze pokud jsou rozvíjeny s citem pro současnost“ za cíl vybudování platformy pro rozvoj a oživení tradičních řemesel a jejich propojení s novými kreativními odvětvími.
Projekt založila rozvíjí sklářka Gizela Šabóková.

Následná diskuze se zaměřila nejvíce na hledání způsobů financování tohoto a podobných projektů a cesty k propojení generací zkušených mistrů řemesel s mladými umělci a řemeslníky.

Ignorance — výstava Prokopa Bartoníčka a Benjamina Mause zahájena

Po letité spolupráci, vzájemném vlivu i společných studiích, Prokop Bartoníček (Praha) a Benjamin Maus (Berlin) připravili svoji první společnou výstavu.
Expozici s názvem Ignorance dominuje komplexní mechanismus velkých rozměrů – Jller.
Robotizované dílo doplňují samostatné výstupy obou autorů. Výstavu obohatí doprovodný program v podobě diskuzí a komentovaných prohlídek.

    Ignorance reaguje na současné trendy masové výroby – rychlost, efektivita, nízká cena. Tyto zdánlivé výhody mají pochopitelně vliv na ekologii, autory však ale nejvíce zajímá dopad na kulturu – tedy vytrácení se znalostí, např. zapomínání původních výrobních postupů a řemesla. Hon za nízkou výrobní cenou se podílí na vytrácení schopnosti manuálně pracovat a spolupracovat – vytvářet hodnoty. Tyto tendence mají svůj zásadní podíl na míře “ignorantství” a nezájmu jednotlivců o své okolí a jeho rozvoj.

    Trvání výstavy: 9.12. – 20.12. mimo pondělky
    Otevírací doba: 15–19h
    Ex Post – aula – 22presents showroom
    Příčná 1, Praha 1

    Projekt vzniká za podpory Česko-německého fondu budoucnosti.
    Realizační team: Benjamin Maus, Prokop Bartoníček, Tomislav Arnaoudov, Pavol Rusnak. Technické řešení vzniká v zázemí studií pebe/lab (Praha) a FELD (Berlin).

    Fotografie výstavy Michala Cimali – Ecstasy v Trafo Gallery

    Michal Cimala představuje cyklus 60ti soch malých formátů, na kterém pracoval poslední dva roky. V Praze jej vystaví po říjnové předpremiéře v NYC.

      V posledních několika letech se Michal Cimala věnoval zejména malbě, kterou kombinoval s koláží, experimentoval s nalepováním různých materiálů a předmětů na povrch obrazu. Pro někoho mohla být tato malířská perioda v Cimalově díle překvapením, mimo jiné i proto, že v předcházejících letech se na výstavách představil především jako sochař; respektive jako autor neobvyklých objektů, v nichž často spojoval nalezené předměty s vlastními vymodelovanými tvary.

      Již na výstavě Kurta Konráda 1 (Brusel 2014) se poprvé objevila busta Hyperlobotomie – Messerschmidt, dílo ze kterého následně vykrystalizovalo klíčové téma výstavy Extáze, která je opět sochařská. Efekt, kterého Cimala dosáhl rozřezáním sádrového odlitku busty rakouského sochaře 18. století Franze Xavera Messerschmidta, jej dovedl až k modelování vlastních hlav, jež následně rozřezal či jinak zdeformoval. Messerschmidt však nebyl jedinou inspirací, kterou v nových plastikách Michala Cimaly nalézáme. Vývojovou linku bychom mohli vést až k římským patricijským portrétům, které byly často výrazně naturalistické a v některých ohledech se mohly blížit karikatuře. Známé jsou i karikované tváře na studijních kresbách Leonarda da Vinciho či obrazech Giuseppa Arcimbolda. Některé z nových plastik mohou připomenout i kubistická díla Otto Gutfreunda, především potrét Viky z roku 1912.

      Pouhé rozřezání a následné znovusestavení však znamenalo jen jednu z možností, které téma busty pro Michala Cimalu otevřelo. Ještě častěji pracoval s motivem plastového sáčku, který je tesně přitažen k tváři a vytváří tak efekt jakési roušky, která pouze naznačuje rysy tváře, ale skrývá její pravou identitu. I v tomto ohledu bychom nalezli řadu odkazů k dějinám umění. Motiv tváře zakryté rouškou či závojem byl mezi sochaři tradičně jedním z významných témat, jehož zpracování ukazovalo umělcovo mistrovství. Často citovaným příkladem bývá plastika Giuseppa Sanmartiniho Zahalený Kristus z roku 1753. Stejně tak mohou divákovi připomenout voskové plastiky italského sochařa Medarda Rossa, například busta Ecce Puer z roku 1906. Tajemství, které se skrývá pod rouškou, je však v Cimalově interpretaci temné a zraňující, často přímo odkazuje k fetišistické sexualitě, například v dílech Actress of David Lynch nebo Blind Terrorist. Odkaz k Lynchovi není náhodný, jeho poetika a imaginace Cimalu poutá již od 90. let. Možná právě odsud vzešel i motiv masky a její postupné přeměny. Mutace do neidentifikovatelných tvarů, které z hlav chaoticky vyrůstají, či do nich naopak vrůstají, působí překvapivě harmonicky. Jen málo hlav má silně expresivní výraz, spíše z nich vyzařuje soustředěný klid. V celku, bez zjevného řádu poskládané na sochařském regálu, působí plastiky téměř jako „terakotová armáda“ paralelní současnosti či daleké budoucnosti. Každý jednotlivý charakter má svůj příběh, hraje konkrétní roli v komplikované hře.

      Stejně jako jsou pro Cimalu důležité pokusy s formou, jsou významné i experimenty s materiály, do kterých jsou vymodelované plastiky odlity. Od patinované sádry přes bronz, hliník, keramiku a transparentní plasty, po měď či terakotu. V jednom díle se často setkávají i různé materiály, v některých případech se jedná o již existující výrobky, například hard disc nebo nabíječka. V některých případech reprodukce děl zkreslují jejich reálný formát. Busty, jako například Cyberpunk philosopher nebo Musician, se zdají být větší, než ve skutečnosti jsou. V tomto směru, tedy ve hře s formáty, možná může pokračovat Cimalovo další zkoumání. Zdá se, že Cimalův návrat k soše bude trvalejšího charakteru a že je opět na počátku dlouhé a rozmanité tvůrčí cesty, cesty, jejíž slepé uličky či cíle nemá smysl předjímat.

      Otto M. Urban, říjen 2015